Ve chvíli, kdy lékař přesně určí alergeny vyvolávající nežádoucí reakci, je již možné učinit potřebná režimová opatření. V případě alergií na roztoče a peří bude doporučeno si pořídit hypoalergenní ložní prádlo. U potravinové alergie se zřejmě nevyhnete dietě, v níž lékař vyloučí všechny potraviny vyvolávající potíže a nahradí je vhodnou náhražkou. I když je vyhýbání se alergenům nejúčinnější prevencí, nikdy se nám nemůže podařit je úplně vyčlenit ze svého života. Např. u pylů, přenášených vzduchem nás od jejich působení neochrání ani čistička vzduchu. V tuto chvíli přichází na scénu medikamentní léčba.
Ta v nedávné době prošla značným technickým pokrokem a v současnosti je k dispozici celá řada účinných látek. Za základ je stále považováno užívání blokátorů H1 receptorů, tzv. antihistaminik. Ty se k léčbě alergií používají úspěšně několik desetiletí. Jejich první generace však přinášela časté vedlejší účinky v podobě únavy, zhoršené pozornosti, sucha v ústech, nevolnosti a zácpy. Proto byli vynalezeny antihistaminika druhé generace a v současnosti se již setkáváme s třetí generací, jenž kromě blokování receptorů působí i protizánětlivě a upravují i fungování imunitního systému. Nejběžnější formou jejich aplikace je v podobě tablet, ale v případě potřeby je lze užívat i lokálně v podobě nosních a očních kapek či sprejů.
Samotné uvolnění histaminu ze žírné buňky ovlivňuje skupina léků pojmenovaných kromony. Své uplatnění nachází zejména u lehčích forem zánětů dýchacích cest, kde nahrazují kortikosteroidy. Kortikoidy velice účinně dokáží tlumit zánět způsobený reakcí imunitního systému, avšak při dlouhodobém užívání hrozí riziko vážných vedlejších účinků. Pro jejich minimalizaci jsou aplikovány ve formě inhalace, aby působili jen v místě postižení. Při léčbě akutní formy astmatu se využívají tzv. bronchodilatancia, které roztahují průdušky a usnadňují tak dýchání. Dle rychlosti nástupu a délky působení se rozdělují na několik typů, u nichž se liší i způsob dávkování. Krátkodobě účinkující bronchodilatancia se aplikují v podobě aerosolu pouze během záchvatu, zatímco dlouhodobě působící se užívají jako prevence v pravidelných intervalech.
Jedinci, kteří mývají po kontaktu s alergenem těžkou reakci a hrozí jim riziko propuknutí anafylaktického šoku, by vždy měli u sebe mít k dispozici balíček první pomoci, složený s dávky antihistaminika, kortikoidu a adrenalinu v autoinjektoru. Jejich včasné podání dokáže zabránit propuknutí šoku a tedy i zachránit život.